Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Byl jeden člověk, který měl tolik dluhů. Všem, prakticky každému ve vesnici něco dlužil. […] Jednoho dne se vrátil domů a spousta jeho věřitelů seděla všude po schodech, po venkovním schodišti, uvnitř domu a tak. Tak přišel k jednomu člověku, který seděl na slunci, nebo byl nejvíce venku na slunci. Řekl velmi… jako by mu šeptal do ucha, řekl: „Prosím, přijďte zítra brzy ráno, kolem sedmé.“ […] A druhý den ten člověk přišel velmi brzy, asi v sedm hodin ráno. […] A on tam seděl a čekal, dlouho, a ne… nic se nepohnulo, nic se nestalo. Tak […] řekl, „Copak jste mi včera neřekl, abych přišel dřív? […] Jak to, že o tom ještě nic nemluvíte?“ A ten, co dlužil peníze, řekl: „Ach, včera jsem viděl, že sedíte na Slunci a hodně daleko, tak jsem vám řekl, abyste přišel dřív, abyste měl lepší místo.“ […]
