Ráda přebývám jen v nějaké malé jeskyni nebo koutku, kdekoli, pokud mám kde pobývat, abych mohla pracovat. Protože, když hodně pracujete, nestaráte se o to, co nosíte nebo nenosíte. Většinou spím jen na pohovce. Neměla jsem ani postel. Na mnoha místech nemám postel.
Já mám mnoho domů, protože, jsem dříve stále běhala kolem a v každé zemi jsem koupila to a koupila tamto pro ašrámy. A pak později to bylo příliš malé a pak jsem to ani nemohla prodat. To trvá určitou dobu. A dříve jsem se sebou nikoho neměla, aby mi pomohli, tak jsem to dala na mé jméno a teď tam musím jet a postarat se o to, protože některé země neuznají jen autorizovaný dopis nebo pas. Musíte tam zajet osobně, podepsat před notářem nebo právníkem, bla, bla, bla. Potíže bez konce. A dokonce se musím postarat o ášramy – nejen o tento ášram, o jiné ášramy. Bla, bla, bla. Jedna věc vede ke druhé. Nikdy to není jednoduché. Nikdy to není jen jedna věc, nebo jednotlivá událost nebo jednotlivá věc. A vy si budete myslet, že praktikující se nestarají o hmotu. To je pravda. Je to naprosto pravda. Navzdory tomu, co na mě vidíte, opravdu mě to nezajímá. Ráda přebývám jen v nějaké malé jeskyni nebo koutku, kdekoli, pokud mám kde pobývat, abych mohla pracovat. Protože, když hodně pracujete, nestaráte se o to, co nosíte nebo nenosíte. Většinou spím jen na pohovce. Neměla jsem ani postel. Na mnoha místech nemám postel.
A teď mi řekli: „Je už 21. století, Mistryně. Už nezůstávejte v jeskyni.“ Řekla jsem: „Pro mě je to stejné.“ Jen mě pořád obtěžují. Víte, jak vás mohou žáci obtěžovat. Stále vás obtěžují, dokud to nevzdáte. A dokonce mi vyhrožují, že jeskyně není dobrá pro mé zdraví a všechny ty věci. To by mohla být také pravda. To mě trochu vyděsilo. Protože pokud jeskyně není přírodní – je vyrobena z nějakých dalších syntetických látek – mohlo by se stát, že po dlouhé době ztrouchniví. A i když to nevidíte, prach a to všechno, bude ovlivňovat vaše zdraví. To mě trochu vyděsilo. To mě trochu přesvědčilo, protože chci zůstat zdravá. Nerada jsem nemocná a ještě přitom muset pracovat. Je špatné, když už i jako zdraví potřebujete pracovat tolik, jako to dělám já. Což když jste nemocní a pracujete takhle? Jak? A pak obtěžujete žáky. Musí vás vzít k lékaři a do nemocnice, a postarat se o vás, pokud jste vážně nemocní, a to všechno, obtěžujete všechny. A není dobré, když jste nemocní a máte kolem sebe žáky. Buď vám pomáhají, ale neohrabaným způsobem, a nadělají další potíže, nebo vám pomáhají, ale chtějí něco jiného, a to je horší, než nemít nikoho kolem. Říkám vám, je velmi těžké najít takzvané bezpodmínečné žáky. Velmi obtížné.
Co je to za brýle? Jsou na dálku nebo tak něco? (Pro parkování.) Na řízení? Jen vypadají trochu jako běžná klasika. Mám ráda krásu, už jsem vám to říkala. Ale nepotřebuji to. „Líbí se mi“, ale to neznamená, že to potřebuji. Když jsem sama, opravdu se cítím svobodná a šťastná. Nemusím se hodně převlékat. Psům je jedno, jak vypadám ráno nebo kdykoli. Jen si sepnu své vlasy, a pak nosím to, co nosím. Nestává se to často, že musím hrát tolik rolí zároveň, jako tentokrát. Zjistila jsem, že je to pro mě trochu obtížné, náročné. Pokud jste jen nějaký hinduistický Mistr nebo indický Mistr, který si pěstuje vousy jako on, pak už vypadáte dobře. Bez ohledu na cokoli. Nemusíte si nanášet rtěnku, nic. Stále vypadáte dobře. Čím delší vous, tím vypadají více jako mistr a vypadají dobře. Muži jsou tak úžasní. Nemusí se sebou nic dělat. Ženy vždy běhají kolem, za nimi, šílí po mužích. A ženy si nanášejí hodně rtěnky a další věci, a vlasy a nehty a tak dále, a někdy ani nemohou najít muže. Například jako já. To je typický příklad. Člověk by si myslel. Stále dnes existují nějací muži, kteří o mě usilují. Věřili byste tomu? Potížisté. Řekla jsem jim: „Ne, ne, ne, ne, ne!“ Už ne. Už nic z této hry. Jsem unavená.“
Pokračujeme. To byl jen kalendář. Čtyři hodiny. Chcete se teď jít najíst a pokračovat příští týden? (Ne.) Co myslíte tím „ne“? Stále je to dlouhé. Ne, necháme si to jako telenovelu, příští týden. Protože jsem dnes hodně mluvila a také jsem mluvila pomalu. Čtyři hodiny, všichni musí jít. Jít domů. Příští týden. O to jde. Také chci zůstat, ale vy musíte jít, protože váš autobus čeká, vaše milovaná karma čeká doma. Vaše krásná karma někde čeká. Já tu mohu sedět navždy. Oni tady mohou sedět navždy. Ale vy, ne. Jděte. Jinak si budou myslet, že jsem vás chytila pomocí nějaké magické síly nebo tak něco. Přála bych si ji mít, pak bych mohla používat magii na celém světě, a pak bychom skoncovali se všemi problémy. Rychle. V pořádku.
Příští týden příběh pokračuje. Takhle funguje televize. Příští týden, telenovela. Takže lidé pokračují ve sledování. Zajímavější. Na mě to účinkuje. Teď stárnu; už se necítíte mnou tak zaujatí, ale příběh je nyní velmi vzrušující. Začíná být více vzrušující. Nikdy nevíte, co se stane dál. Takže, uvidíme se příště, pokud přijdu příště. Pokud se příští týden znovu dostanu ven nebo ne, nevím. Dobře. Děkuji.
( Mistryně, mohu s Vámi něco sdílet? ) Ano. Chce mě zadržet to je to, co to znamená. To je to, co to znamená. Povězte mi. Mimochodem, ne, ovoce je dobré. Mimochodem, minule bylo jen pro některé malé děti, ale ovoce je dobré. Toto všechno znamená hodně odpadu. Všechny tyto věcí znamenají hodně odpadu pro svět. Takže bylo správné, co jste udělali minulý týden; nekoupili jste to, to bylo správné. Myslela jsem, že děti pravděpodobně dají přednost nějakým (veganským) bonbónům nebo (veganským) koláčům ode mě, pro jednou. Doma jim to možná nedovolí, proto. Ale nevadí. Udělali jste dobře, udělali jste dobře. Už to víc nekupujte. I když je to pro mě jednodušší rozdávat. Protože jablko, když ho takhle hodím: „Och, moje brýle! Moje brýle! Moje hlava, moje hlava! Mistryně, to bolí.“ Toto je snadné. (Och, páni!) Ano, sdílejte. Povězte mi to. Mám zaneprázdněné ruce, ne své uši.
( V jednom z videí Vašeho dnešního učení, ) Ano. ( jste mluvila o tom, že by více vlád mělo zavést zákony na ochranu zvířat, a jen jsem chtěl sdílet něco z Íránu. A myslím, že v Íránu, bylo to asi před měsícem, nebo před dvěma měsíci… Takže, nyní oficiálně schválili zákon, že ubližování zvířatům je zločin. ) V Íránu? ( Ano. Nyní je to zločin. ) Páni! Děkuji Ti, děkuji Ti, Alláhu! Děkuji Ti, Proroku Muhammade, Mír s Tebou. Páni! ( A bylo tam… V posledních několika letech se hodně ubližovalo, zvláště v Íránu probíhalo ubližování psům, a lidé to natáčeli a nahlásili to. A dokonce ještě, než byl tento zákon schválen, již někteří místní starostové nebo starostové provincie, oni… ) Toto zakazovali. ( A žádali lidi, aby přišli a řekli jim, kdo byl ten člověk, který to dělal… ) Udělal tu krutost. Ano. Páni! Páni! Írán. Páni! Páni! Díky, Alláhu! Pochválen buď Alláh! Páni! Jsem tak šťastná. Jsem tak šťastná. Velmi dobře. Skvělé zprávy. Velmi dobře. Jde to. Přichází to. Již brzy. Všechno se zlepší.
Toto dejte čínským lidem, a aulackým (vietnamským) lidem a lidem ze Západu, ne-Asiatům. Potřebujete to? Trochu. (Ano, potřebujeme.) Ne, ne pro vás. To je pro mnichy, jako nabídka. Promiňte. Pojďte. Nahoře, tady nahoře pro mě. Och, tohle je menší, jednodušší. Stejné? (Ano.) Je dokonce větší. Viděla jsem jen polovinu z toho. Myslela jsem, že je to menší. Nabídka mnichům. Nabídka čistému a jasnému Světelnému tělu Vairocana Buddhy, tisícům miliard transformačních těl Šákjamuniho Buddhy a Amitabha Buddhy v Západním ráji. Tomu se říká liturgie. Dělali jsme naši ranní, večerní liturgii. Je to pro Číňany z Číny, a od lidí z Âu Lạc (Vietnamu). Sdílejí to mezi sebou. Dejte to vedoucím skupin a oni si to navzájem rozdají. Neberte tolik. Trochu pro každou osobu. Přijdou a vezmou si to později. Vedoucí skupin, pojďte si vzít, dobře? Vedoucí týmů, pojďte si to vzít a sdílet, dobrá?
Dnes s vámi nemohu jíst, lidi. Omlouvám se, že budete jíst sami. Dnes mi Nebe řeklo, abych s vámi nejedla. Vlastně, naposledy, když jsem jedla s nějakými lidmi, možná s nově zasvěcenými, nebyla tak velmi dobrá energie, Takové štípavé píchání jako jehličky. Zatímco jsem tam jedla, cítila jsem, sem tam štípavé píchání. Štěstí, ne na celém těle, jen tady, tam, tam, kdekoli. Tady a tam. A tentokrát mě Nebe varovalo, abych s vámi, lidi, nejedla, takže tento týden s vámi nejím. Možná příští týden znovu.
( Vážená Mistryně, v Indii, máme tradici, že kdykoli pro nás ráno vaříme, nejprve to nabídneme Bohu ) Ano. ( a GuruJi. ) Ano. ( A pak, první chapati je známá jako „Gau tráva“ a druhá pro psy, a třetí pro vrány. ) Páni! Pořád to děláte? (Ano.) Ano, velmi dobře. Velmi dobře, pokračujte. Myslím, že každá země má nějaké odlišné tradice, jen aby nabídli Bohu nebo neviditelným bytostem. Myslím.
Příští týden. Děkuji. Musíte jít domů. Tchaj-wanci (Formosané) musí jít domů, Číňané musí jít jíst, západní lidé musí jít jíst. Nevidím vás dostatečně, ale nevím jak (hodně) je dostatečně. Psi mě nevidí dost; Já se nevidím dost. Skutečně. Skutečně. Buď medituji, nevidím se vůbec, nebo když vstanu, vidím jen dokumenty před svým nosem. Proto někdy nejím včas, a jídlo vychladne a všechno, protože přinášejí jídlo společně s dokumenty. Nechci, aby museli stále přicházet a odcházet, protože jsme všichni zaneprázdněni. Toto je pro ně práce navíc; přinášejí mi jídlo. Takže někdy přinesou snídani, v poslední době nosí jen večeři. Předtím nosili jen snídani, a později jsem řekla, že snídaně je příliš brzy. Museli ji nosit v sedm hodin, což znamená, že museli vstávat v šest nebo tak něco. Takže jsem řekla: „Ne, noste tedy jen večeři.“ Myslím oběd, po obědě, odpoledne. A pak, teď, sem přinášejí opět snídani a večeři; dávám si to všechno dohromady. Když mám čas, všechno to otevřu a vidím co je dobré, něco si vyberu. Je to také velmi pěkné. Seřadíte si to všechno na stole a máte pocit, páni, král nebo tak něco. Tolik. Dávají to do nádob a vy to prostě všechno vyložíte: něco pro psy, něco pro mě něco pro dokumenty. Něco trochu spadne na dokumenty. Možná dokumenty také cítí hlad. Dobrá, tedy. Miluji vás, ale opustím vás. Uvidíme se příště. Doufám, že příště budu moci opravdu vystoupit z mého samádhi. Protože občas kvůli práci musím vystoupit. Někdy vystoupím, ale trvá mi to dlouho než se soustředím na práci, jinak se nemohu soustředit. Možná jsem starší, proto. Ahoj, děti. To znamená Sbohem. (Sbohem, Mistryně.) Ahoj děti. ( Mistryně, máme Vás tak rádi. Milujeme Vás. ) Slyšela jsem. Děkuji. Něco nového? Stále říkají: „Miluji Vás. Miluji Vás.“ Řekla jsem: „Poslouchám to pořád. Něco nového?“ O kolik déle se chystáte zůstat? (Odjíždím zítra.) Tchaj-wan (Formosa)? (Odjíždějí v úterý.) (Čína.) Čína. Dobře. Také jsem si myslela, že jste z Číny. (Mohu přijet na krátkodobé pobyty?) Samozřejmě, že můžete přijet na krátkodobé pobyty. Ano, můžete přijít jako její doprovod. To je v pořádku. Opatrujte se. Všichni se opatrujte. Pevnina, malá země, nebo střední země. (Ano.) ( Děkujeme Vám, Mistryně. ) Žádný problém. Láska je vše, co mám, nic jiného. Nemohu vám dát nic jiného. Láska je vše, co mám. Láska je vše, co potřebujeme.
